Ráno nás přivítalo rozpálené slunce.
Uvelebujeme se v plážových lehátcích a vychutnáváme blažený klid. Trochu
nás zaskočilo místní embargo na ženy koupající se v dvojdílných plavkách.
Opravdu všechny ženy se koupou v oblečení, dlouhé kalhoty, dlouhá
trika..Necháváme si tedy na sobě trička a vrháme se do obřích vln. I tak
způsobujeme rozruch, místní Vietnamci mi posílají vzdušné polibkyJ. Na břehu po nich zůstává spousta
mušlí a korálových živočichů. V poledne si půjčujeme tandemová kola a
vyrážíme na objížďku poloostrova.
Spíš se jedná o vraky než kola, ale my je
zvládáme a zdoláváme kopec pod Rio de Vietnam, což je socha nadživotní velikosti
Ježíše Krista (32m), údajně o 6m větší než ta v Riu. Po 900 schodech se
dostáváme k úpatí sochy, kde nás čeká nejenom Kristus, ale i dvě obří houfnice
z dob války. Jsme nuceni se rozdělit na dvě skupiny. Arogantní hlídač nás
holky nechce pustit nahoru, protože nemáme zahalená ramena a kolena. Po návratu
kluků si od nich půjčujeme trička a kolem kolen si uvazujeme svoje vlastní.
Bosky se vydáváme nahoru. Čeká nás fascinující výhled. Sluníčko pálí a my objíždíme
zbytek poloostrova. Navečer se vracíme autobusem do Saigonu, kde se ubytováváme
ve stejném hotelu. Vítali nás, jako staré známe a byli našim návratem moc
potěšeni. Zítra nás čeká dvoudenní výlet k deltě Mekongu, na který se moc
těšíme.
Husta houfnice hledi hrde z hury...
OdpovědětVymazat