30. 12. 2012 HA NOI

Honzík nás budí klepáním na dveře v 9:00 ráno. Podle plánu vyrážíme za největší památkou Ha Noe: „ Ho či Minovo mauzoleum“. Po vykročení na ulici mě čeká naprosto jiný svět. Představovala jsem si Vietnam různě, ale bylo to naprosto zbytečné. Tohle se ani nedá popsat. Hned při prvních krocích mě málem srazí motorkář, kterých je tady milion, jezdí tady všichni, staré ženy, děti, celé rodiny na jednom skútru a hlavně pořád jezdí. Přejít ulici na druhou stranu je doslova umění. Chce to drzost, nebát s a jít. Pod nohama se motají slepice, kohouti, odpadky, lidi, děti, jídlo, které se dělá přímo na zemi na ulici. Moc se neslyšíme, přes zvuky klaksonů. Zjišťujeme, že ten je na motorce prostě nepostradatelný.

Přicházíme k parku. Za plotem se vine fronta jako dlouhý had čekající, aby spatřila Strýčka Ho. Vojáci v uniformách nás odklání do dalších a dalších ulic. Konečně se zařazujeme na konec hada. Security nás oberou o fotoaparáty, jež musíme vložit do speciálních kabelek a odevzdat oproti číslu. Zkontrolují nás, jestli jsme slušně oblečení (dlouhé kalhoty, dlouhý rukáv, sundána pokrývka hlavy, ruce ven z kapes..). V naprosté tichosti procházíme kolem strýčka Ho.

Zbytek dne jsme strávili v místních tržnicích. Zavítali jsme k jezeru navráceného meče, navštívili chrám zasvěcený obřím želvám a francouzskou katedrálu. V noci vyrážíme opět do ulic staré čtvrti na zasloužené pivečkoJ

Lucka a Dušan